Pokud jste čistě náhodou četli předcházející článek, pak asi víte, jak se věci s touto rubrikou mají. A pokud jste jej nečetli, určitě to udělejte. Ještě stále platí, že hledáme další lidi, kteří by mohli příspivat do této rubriky CESTOVÁNÍ. S tímto úvodem ale souvisí další věc. A sice ta, že původně jsem myslela, že se po výzvě přihlásí spousta cestovních nadšenců a budou chtít rozšířit místní řady těch, kteří tady budou publikovat. To se ale zatím tak docela nestalo. Přijde mi ale škoda, aby tahle rubrika zůstala nedoplněná a osamocená a tak se snažím sem ještě něco přidat. A pořád věřím tomu, že se naše řady podaří rozšířit! Ani já ale nemám v rukávu (ani v hlavě) zásobu nekonečných témat a tak se pro tentokrát musím opřít o něco aktuálního. I tak to třeba bude za něco stát ;)
Náš poslední výlet byla dvoutýdenní dovolená v Polsku. V přehledu vpravo jsem pouze shrnula některé základní informace, které většinou nijak ne že nesleduji, ale většinou je neuvádím. Dost často pro mě nejsou tak důležité i když o nich vím. Každopádně tady jsou na to kolonky, takže je to skoro povinnost. Cestování Polskem nám nabídlo jednu ohromnou devízu (minimálně v aktuální situaci) a tou se stala levná nafta. Cena byla tak dobrá, že se můj muž po natankování a ujetí dalších asi 20 km ptal, jestli jako pro jistotu znovu nenatankujeme, když je to tady tak levný. Začínali jsme s cenou kolem 41-42,- a když jsme odjížděli, podle aktuálního kurzu byla cena těsně pod 40,-, tedy 39,- a nějaké ty drobné. Takže prostě pecka.!!! Rozhodně to však není jediný určující faktor, který nás vedl k tomu, abychom za cíl letošní dovolené zvolili právě Polsko. Nebo možná vlastně trochu ano. Tak jako tak, za naftu jsme vyplázli vlastně největší položku z našeho dovolenkového rozpočtu. Tohle je ale jenom takové malé kalkulačkové okýnko pro fajnšmekry ;)
Nedávno, to už jsme z dovolené byli doma, jsem si všimla, že se v různých skupinách objevují příspěvky s tím, jak mají lidi olepené ledničky magnetkama ;) No proč by néééé ... i když si v duchu představuju, jak mého muže berou nervy, když si chce otevřít lednici a spadne mu u toho asi tak pět magnetek na zem. Ano, taky jsme si z cest tentokrát něco přivezli. Jinak mě to ale trochu načnulo k přemýšlení nad tím, jaké suvenýry si vlastně z těch cest vozíme. No je pravda, že když se podaří, koupíme si turistickou nálepku do deníčku. Občas se ale stane, že je vůbec neprodávají nebo je nemají a nabídnou nám místo toho třeba ty dřevené známky, které nebereme. Teď jsme si párkrát něco koupili - jakože máme velký auto, tak si to přece můžeme dovolit - ale tak docela šťastná volba to taky nebyla. Magnetky není v autě kam dávat a to ostatní, co se dá přilepit zase pro změnu upadne, protože je moc teplo. A pak prý, že izolepa spraví všechno :D
A tak se tím nejlepším suvenýrem stávají naše zážitky! Hlavním důvodem toho je nejspíš i to, že o ně prostě není nouze, ať se prakticky vypravíme kamkoliv. Okamžitě se totiž začne dít série jakýchsi zvláštních náhod (taková Řada nešťastných příhod level 2), které nás pak provázejí celou cestu (nebo aspoň její část). Potkáváme zajímavé lidi, chceme parkovat na místech, kde se dá velice snadno zahrabat (to už možná víte, takže bacha kurva na ten písek), ničíme po cestě různé součástky auta a vracíme se domů spokojení a naplnění. Někdy skoro až přeplnění (v dobrém slova smyslu), protože těch příhod je občas takové množství, že se to v tom mozku snad nemůže stačit ani ukládat. Pokud by se mě teda někdo zeptal, jestli sbírám suvenýry z cest, moje odpověď by byla jednoznačná. Sbírám. Sbírám zážitky! A jenom doufám, že si je (nebo aspoň pár z nich) budu dost dlouho pamatovat. Abych, až mi někdy nebude do smíchu nebo budu stará a sama, po některém z nich mohla sáhnout, v duchu (nebo třeba i nahlas) se nad tím mohla zasmát a říct si: „jo, to bylo tehdy, když jsme byli s Hranou v Polsku!“
Petr Korýš Dunička a kolektiv
Popisují cesty karavanem se základními tipy pro hezky strávenou dovolenou.