Po celotýdenní bolesti zad (kdo trpí na bolesti od plotének, tak ví) jsem byl na "vážkách", jestli někam vyrazit, nebo hekat doma. Holky v kanclu se rozhodly fušovat do řemesla rosničkám a jejich meteorologická předpověď mě přesvědčila, že jedeme na víkend pryč. Plány na cestu byly dva, ale já "hloupý" jsem dal na výběr Matě, která nekompromisně zvolila "Mazálkovu vyhlídku" u Bojkovic. Tam už jsme jednou byli s naším minicamprem a se sněhovou pokrývkou jsme si v místním přístřešku opékali buřty :D
Nechtěl jsem riskovat dvě noci v Hraně (přece jenom lézt na horní spaní dvakrát po sobě...), tak jsme vyrazili až v sobotu dopoledne. Předpoklad byl, že dojedeme kolem poledne, nebudou tam lidi a my v pohodě zaparkujeme. Ostatně, tak to také bylo a ani v průběhu krásně slunečné soboty se tam neobjevilo moc lidí. Cesta z hlavní byla vcelku offroad, ale naše Hrana to zvládla. Sice na jedničku a s lehkým plynem. Sotva vysupěla nahoru, odměnou jí byla zpevněná plocha jako parkoviště.
Místní zastřešená vyhlídka disponuje otevřeným ohništěm, posezením i terasou s výhledem na Bojkovice a zámek "Nový Světlov" (mnohými nazývaný "Moravská Hluboká"). Společnost nám dělaly pasoucí se krávy ("...má ta kráva nějaké jméno? Můžeme jí říkat Jitko? Jitko... Krávo..." kdo pozná z jakého filmu to je?) a mraky poletujících berušek. Samozřejmě těch invazivních asijských....
Maťa uvařila oběd, dali jsme si kávu a užívali si hřejivého sobotního slunce. Sotva se nám začaly klížit oči, tak jsme vyrazili na výlet. Cílem cesty byla 2km vzdálená rozhledna "Na Skalce". Naivně jsme si myslel, že procházka mě uleví od bolesti zad, ale musel jsem často odpočívat (rozuměj tomu tak, že jsem se válel po zemi a prováděl prapodivné pozice, abych si ulevil od bolesti). Po cestě jsme potkali zajímavé zpestření v podobě dveří... Tady se nechává velký prostor pro fantazii a vlastní rozjímání nad smyslem těchto dveří. Pragmatici to mohou pojmout jako "dveře odnikud-nikam" a snílci jako "dveře z předem vyšlapané cesty - ke svobodě" . Rozhledna nabídla příjemný výhled na Bílé Karpaty a mě utrpení v podobě spousty schodů...
V pozdním odpoledni jsme vyzunkli flašu vína, pokochali se nádherným západem slunce a byl čas na přípravu večeře. Při přípravě dřeva na oheň, které jsme si pro jistotu dovezli, ani při tvorbě "ježků" na špekáčcích, nedošlo k žádné újmě na zdraví, což bylo fajn. Večer byl příjemně teplý, buřty super a mohli jsme zasednout k žolíkům. Jak to dopadlo je snad jasné...
Pro jistotu jsme měli oddělené lože a já si rozdělal gauč dole. Nechtěl jsem riskovat ranní volání hasičů, aby mě jeřábem sundali s postele, kterou máme v patře. Ráno nás probudil déšť, takže plán na neděli byl jasný. Dopoledne proflákat a potom jet omrknout zámek. Po příjezdu na parkoviště se k nám rozeběhl místní výběrčí, tak jsme se otočili a jeli pryč, ať by chtěl jakoukoliv částku. Už tak ten zámek nemá kladné recenze, nebyla jistota že bude vůbec otevřený (Google mlčel), počasí nebylo vhodné na courání venku, tak padlo bleskové rozhodnutí o přesunu na vyhlídku "Žleby", která je na druhé straně Bojkovic. Silný a studený vítr, začínající déšť nás přesvědčil, že si tady nebudeme vařit kávu a jeli jsme domů. Čím více jsme se blížili k domovu, tím více prosvítalo slunce a po příjezdu domů už to bylo na kraťase a krátké triko... Klasika.
Oba jsme se shodli na tom, že okolí Bojkovic nabízí spoustu krásného a my jej určitě doporučujeme.
Petr Korýš Dunička a kolektiv
Popisují cesty karavanem se základními tipy pro hezky strávenou dovolenou.